Mezinárodní soutěž o pohár Gustava Kořínka, Antonstál Slovensko 2. - 4. 12. 2022
Letošní klubová akce s Garym byla už od výcvikového dne jasná. Přihlásit se na nominaci na mezinárodní soutěž honičů. Přihlášku jsem v září odeslala. Na státní svátek v říjnu jsme s Garym vyrazili na nominační naháňku, která se konala u vojenských lesů v Nouzově. Naháňka byla zajištěna klubem alpského brakýře jezevčíkovitého, který domluvil psy na celou akci. Nominováni na mezinárodní zkoušky byli nakonec tři jedinci, mezi kterými jsme byli i my! Měla jsem radost a zároveň jsem věděla, že budeme muset ještě potrénovat technické disciplíny. Listopad díky naháňkám utekl velice rychle a byl tu prosinec. S Garym jsme vyrazili směr Slovensko na lovecký zámeček v Antonstále. Při příjezdu jsem potkala známé české tváře, které jsem poznala na nominaci, a tak jsem byla ráda, že tam nebudu sama. Ubytováni jsme byli v bočním křídle zámečku, což naznačovalo klidný spánek. Večer první den proběhla slavnostní zahajovací večeře, u které proběhlo vylosování soutěžních čísel. Na soutěži jsme se nakonec sešli v počtu dvanácti startujících z pěti zemí. Vybrala jsem Garymu reflexní růžový obojek s vidinou, že bude dobře vidět. S mým výběrem obojku bylo spojeno i startovní číslo šest. Ideální v půlce startovacího pole. Páteční večer se nesl v přátelské atmosféře a sdílení zkouškových zkušeností pro následující dny. Při mém odchodu jsem dostala upozornění, že má vytrvalost by byla hodnocena známkou dva ;-). Spánek a příprava na zkoušky však byli důležitější.
V sobotu ráno proběhl nástup a přemístění do honitby. Ráno se na místních kopcích držela z noci obnova a k tomu se ještě přidala mlha. Prvních pár metrů po zahájení bylo díky zahraničním soutěžícím složité. Byl problém udržet linku a také jsme přišli na to, že na Slovensku volají nahoru a dolu pokyny místo našich pravá a levá. Nakonec si vše sedlo a my jsme došli první leč neboli po Slovensku pohon. Proběhl oběd formou balíčků a dle pokynů rozhodčích jsme se odebrali bokem od střelců a šli na dvě technické disciplíny. První nás čekalo správanie na stanovišti. Důležité bylo upřesnění znění disciplíny, jestli je stejné jako v našem zkušebním řádu. Díky mé opatrnosti jsem Garyho nechala na řemeni. Jak se během disciplíny ukázalo, vůbec nebylo třeba. Byl natolik unavený, že párkrát zvedl hlavu, a to bylo vše. Byli jsme ohodnoceni známkou tři, která je automatická, pokud je pes uvázaný. Následovalo odložení. Trochu jsem tzariskovala a doufala, že únava udělá své. Jistotou mně byla deka, na které je zvyklí být odložený. Vyplatilo se! Gary disciplínu odloženie zvládl s přehledem na volno za čtyři. Měla jsem radost a z jeho výrazu bylo vidět, že byl rád za chvilku odpočinku. Proběhl přesun Avií na druhou část naháňky. Bukové nálety dávaly naději, že bude více zvěře než v první leči. Vyrazili jsme vstříc slovenským kopcům a houštinám. Chvílemi jsme lezli ty kopce po čtyřech a doufali v konec leče. Ten se nakonec dostavil, ale se zjištěním absence zvěře, kterou bychom potřebovali. Rozhodnutí bylo rychlé. Půjdeme ještě třetí leč a budeme doufat, že tentokrát naši svěřenci budou moc prokázat práci na diviaky. Husté nálety bez prořezávky byli pro nás vůdce těžké. Dělali jsme si srandu, že to snad bude na čelovku. Se setměním jsme dorazili k Avií, která nás převezla k zámečku. Výřad po konci naháňky byl pro všechny překvapením. Uloveno bylo pět kusů zvěře jelení a tři lišky. Naše potřebná černá na výřadu chyběla. I takové však naháňky bývají. Všichni jsme byli rádi, že naši svěřenci naháňku zvládli bez úrazu a vrátili se v pořádku. Díky chybějícím divočákům a celkově menšímu počtu zvěře, mě mrzelo, že Gary nemohl předvést své kvality, tak jak jsem u něj při naháňkách zvyklá... Následovala nejdřív večeře pro Garyho a pak můj přesun na společenskou část dne. S nedočkavostí jsme čekali na průběžné výsledky z prvního dne. Rozhodčí si dávali na čas, a tak jsme si čekání zkracovali sdílením zážitků s našimi čtyřnohými svěřenci. Jeden z poznatků večera bylo oslovení braky. Na Slovensku jim totiž říkají daxli, daxlíci. Vyhodnocení přišlo až okolo jedenácté večer. Jednička z hlasitosti mě nepotěšila, ale jak s oblibou říkám, kdo nedostal nulu jedničky si neváží. Podmínky k tomu takové byly a s tím nic nenaděláme. Co bylo podstatné pokračujeme do druhého dne. Cíl byl jasný zkoušky dojít!
Nedělní ráno jsem nás sbalila a dychtivě vyhlížel osmou hodinu ráno, kdy byl nástup na poslední den zkoušek. Proběhlo nové losování, kdy jsem nám vytáhla číslo sedm. Byla jsem ráda, že nejdeme na začátku. První disciplínou bylo spravanie sa po výstrele. Díky tomu, že jsem vyrazila bez zbraně jsem požádala slovenského kolegu, jestli by nám nevystřelil. Garyho jsem vypustila chvíli očuchával a pak padla rána. Reakce byla nulová, přesně tak jak by to mělo vypadat. Mezi druhou disciplínou jsem ho dala do přepravky, kde si odpočinul a nabral síly. Čekala nás druhá disciplína, která podle přátel z korony vždy zamíchá pořadím. Odvaha neboli práca v oplôtku. Při příchodu k obůrce jsem už na Garym viděla, že o nich ví. Dle rad zkušených jsem popošla za bláto a s povzbuzujícím poplácáním po hrudi jsem ho vypustila. Z počátku ověřoval čerstvou stopu, kdy jeden ze psů prasata oddělil a prošli podél plotu. Za malou chvilku se však ozvalo hrubé hlášení. Gary dosáhl prasat! Měla jsem radost. Podařilo se mu i celých pět minut je hlásit a být s nimi v kontaktu. Odvolání bylo ukázkové, pískla jsem, zavolala a během chvilky jsem ho měla u sebe. Řekla bych, že jsem měla štěstí, kdy jsem pískla a on zrovna nehlásil. Vyšla jsem z obůrky nadšená a hrdá na svého parťáka. Gary ukázal co v něm je! Čekali nás poslední technické disciplíny a jedna z nich, jak se říká královská disciplína stopa.
Přemístili jsme se kousek po honitbě a vyčkali na stopu číslo šest, protože na oplôtku vypadala soutěžící před námi. Nálada byla dobrá. Proběhlo připravení | rituál před disciplínou dohľadávanie a vyrazili jsme. Po chvilce bylo vidět, že Gary ověřuje čerstvou stopu. Proběhlo nové nasazení a úspěšné dokončení dosledu. Na konci nám byl předán úlomek za úspěšný dosled, který byl ohodnocen známkou čtyři a správanie pri zastrelenej zveri bylo ohodnoceno známkou tři. Na Slovensku by musel Gary hlásit nebo oznamovat, abychom dostali čtyřku. Byla před námi poslední disciplína vodenie. Díky tomu, že se v řádech nerozlišuje chůze na volno a na řemeni, tak jsem šla na řemeni. Disciplína proběhla v pořádku a my dostali známku čtyři.
Neuvěřitelné se stalo skutečným. Dokončili jsme mezinárodní soutěž. Byl to parádní pocit. Kdyby mě někdo před třemi lety, kdy jsme si brali Garyho domu, řekl že s ním pojedu na soutěž a ke všemu mezinárodní. Smála bych se, protože jsem ani nevěděla jaké zkoušky se s brakami dělají. Navíc to byl v neděli nejlepší dárek k svátku, jaký jsem mohla dostat.
Slavnostní vyhlášení celé soutěže o pohár Gustava Kořínka proběhlo v krásných prostorách zámečku. Do zdárného konce došlo nakonec deset daxlíků se svými vůdci. Během předávání diplomů a hodnotících tabulek jsme s Garym obdrželi ocenění za nejlepší práci v oplôtku. Měla jsem slzy štěstí v očích. Byla to krásná odměna za celý víkend.
Garet z Bolechů vršku - PGK III. cena 155 bodů, Najlepšia práca v oplôtku
Chtěla bych moc poděkovat slovenskému klubu ABJ za skvěle připravené zkoušky a českému klubu za možnost reprezentovat naše plemeno na takto prestižní soutěži. Poděkování také patří sboru rozhodčích, kteří to po prvním dni neměli vůbec jednoduché a kolegům vůdcům a koroně za skvělou atmosféru a rady během zkouškových dní.
Brakám zdar!
Foto: Kamil Holý, Barbora Břízová